El Niňo (v překladu "jezulátko") je klimatický jev, který se objevuje v atmosféře a oceánu v oblasti tropického Pacifiku. Jeho výskyt je poměrně nepravidelný. Většinou se opakuje po 3 až 7 letech, trvání jednotlivých tzv. "epizod" je většinou 1 až 2 roky. Základním rysem pro El Nina je výskyt nadnormálně teplé vody podél rovníku ve východní polovině Pacifiku. El Niňo se ale projevuje i v atmosféře, a to hlavně změnami tlaku vzduchu a cirkulace vzduchu v této oblasti. V období El Nina především zeslábnou v rovníkovém Pacifiku východní pasáty. To vede např. k posunu srážkové oblasti, ležící obvykle v prostoru Nové Guineje, směrem na východ nad oceán. El Niňo ale ovlivňuje atmosféru v daleko větším rozsahu a při silných epizodách El Niňo lze jeho signál detekovat prakticky na celé Zemi.
Příčiny El Nina je nutno hledat v tom, jak se oceán a atmosféra v této oblasti navzájem ovlivňují. Za normálních podmínek východní pasáty, vanoucí podél rovníku od jihoamerického pobřeží směrem k Austrálii, způsobují i pohyb vody tímto směrem. Voda se při tomto pohybu ohřívá (především působením slunečního záření) a východně od Austrálie se tvoří tzv. "teplý bazén". Oproti tomu u jihoamerického pobřeží je teplota povrchu oceánu nižší. Jednak sem proudí poněkud chladnější voda, pocházející z Kalifornského a především Humboldtova proudu, jednak se zde k povrchu dostává výstupnými pohyby i chladnější voda z větších hloubek. Nad oblastí "teplého bazénu" v západním Pacifiku převažují výstupné pohyby vzduchu, nad chladnější vodou ve východním Pacifiku naopak sestupné pohyby. To je také důvod, proč je v Pacifiku větší srážková činnost v západní části než ve východní.
Pokud východní pasáty v rovníkovém Pacifiku z nějakého důvodu zeslábnou, znamená to většinou i počáteční fázi vývoje epizody El Niňo. Zeslábnutí pasátů má totiž za následek i zeslábnutí transportu vody směrem na západ. "Teplý bazén" v západním Pacifiku není tak výrazně dotován teplou vodou a začne se ochlazovat, voda ve středním a východním Pacifiku se naopak začne oteplovat. To vede k zeslábnutí výstupných pohybů vzduchu nad západním Pacifikem i sestupných pohybů nad východním Pacifikem (teplotní rozdíly mezi východním a západním Pacifikem se sníží), což má za následek další slábnutí pasátů. Vzniká tak jistý kruh příčin a důsledků, které se vzájemně zesilují a podporují. Někdy to celé vede až k obrácení směru pasátů i mořského proudu podél rovníku.
Důsledkem těchto změn je většinou poměrně výrazná změna atmosférické i oceánické cirkulace a rozdělení teploty vody. Je ale zřejmé, že samotné El Niňo je jen jednou částí komplexnějšího cirkulačního systému. Tento systém se nazývá ENSO (z anglického "El Nino/Southern Oscillation"). ENSO se skládá ze dvou vzájemně propojených složek; El Niňo (změny teploty vody a cirkulace vody) a Southern Oscillation - jižní oscilace (změny cirkulace v atmosféře, včetně změny intenzity rovníkových pasátů). Jak vyplývá z předchozího, oba tyto cirkulační systémy jsou navzájem úzce propojeny a vzájemně se silně ovlivňují.
Uvedená schémata atmosférické a oceánické cirkulace a jejich interakce ale nemohou dát kompletní obraz o vzniku a vývoji El Nina (nebo správněji o vývoji ENSO). Neříkají totiž nic o tom, jak dlouho jednotlivé epizody trvají a jak často se opakují. K tomu je třeba popsat podrobněji některé vlastnosti oceánu. Atmosférická cirkulace se totiž dost rychle přizpůsobuje změnám v oceánu, většinou řádově během několika týdnů. Ale oceán sám reaguje mnohem pomaleji např. na změny v atmosféře. Doba "přizpůsobení" oceánu se počítá na měsíce až půl roku. A právě tato "paměť" oceánu určuje do značné míry časová měřítka výskytu a opakování El Nina.
Důležitým faktorem, ovlivňujícím chování oceánu, je tloušťka tzv. směšovací (nebo povrchové) vrstvy, která leží při hladině oceánu nad chladnější vodou hlubších vrstev. V západním Pacifiku je většinou tato vrstva silnější a teplejší než v Pacifiku východním. Rozhraní mezi teplou povrchovou vodou a chladnější vodou hlubších vrstev je v hloubce asi 200 m v západním Pacifiku a asi 50 m ve východním Pacifiku a nazývá se termoklina. Ve východním Pacifiku existuje silná vazba mezi hloubkou termokliny a teplotou povrchu oceánu. V západním Pacifiku je tato vazba mnohem slabší. Během epizody El Niňo je termoklina méně skloněna a ve východním Pacifiku je hlouběji, než je obvyklé, což souvisí s vyšší teplotou povrchu oceánu . Při nástupu teplé epizody El Niňo a zeslábnutí nebo obrácení pasátů je totiž původně "hluboká" termoklina oceánickými procesy "přesouvána" ze západního do východního Pacifiku. Zvýšení hloubky termokliny ve východní polovině rovníkového Pacifiku ale znamená i počátek zániku teplé epizody El Niňo. Toto zvýšení hloubky termokliny je totiž spojeno s transportem teplé vody (i z míst poněkud severně a jižně od rovníku) směrem k rovníku.
To má za následek snížení hloubky termokliny v subtropických oblastech (mimo rovník) s následným dalším transportem této "mělké" termokliny k rovníkovému pásu východního Pacifiku. V blízkosti jihoamerického pobřeží navíc začne docházet k transportu relativně "hluboké" termokliny od rovníku do vyšších zeměpisných šířek a hloubka termokliny se i zde začne snižovat. To všechno může vést k výraznému snížení hloubky termokliny ve východním rovníkovém Pacifiku a pokud se zde hloubka termokliny sníží na hodnoty menší, než je dlouhodobý průměr, může se vyvinout i situace, která je vlastně opakem teplé epizody El Niňo (někdy je nazývána La Nina nebo studená epizoda El Niňo); podnormální teploty vody ve východním rovníkovém Pacifiku, nadnormální teploty vody v západním rovníkovém Pacifiku, zesílení pasátů, zvýšení výstupných pohybů vzduchu nad západním Pacifikem a sestupných pohybů vzduchu nad východním Pacifikem a celkově zesílení Walkerovy cirkulace . Celý tento mechanismus, který je složen z prakticky nezpožděných kladných zpětných vazeb (rychlá reakce atmosféry na změny v oceánu), následovaných časově zpožděnými zápornými zpětnými vazbami (relativně pomalá reakce oceánu na změny v atmosféře, přizpůsobování se oceánu, přerozdělování hloubky termokliny), je znám jako tzv. "stochastický oscilátor se zpožděnou zpětnou vazbou". Nepravidelnosti v periodicitě celého jevu a v délce trvání jeho jednotlivých epizod pak lze přičíst působení náhodných (šumových) složek na celý tento systém a jeho zpětné vazby.
JAK „EL NIŇO“ OVLIVŇUJE KLIMATICKÉ PODMÍNKY?
ENSO (tedy El Niňo i jižní oscilace) jsou sice jevy, lokalizované do oblasti rovníkového Pacifiku mezi Indonésií a pobřežím jižní Ameriky, ale ovlivňují chování atmosféry i oceánu v daleko větším rozsahu. Jsou hlavním zdrojem tzv. interanuální (meziroční) variability klimatického systému v globálním měřítku.
Oblasti s nejvýraznější reakcí klimatického systému na teplou nebo studenou epizodu El Niňo jsou znázorněny na následujících mapkách:
Z uvedených obrázků je zřejmé, že některé oblasti světa jsou poměrně silně ovlivňovány El Ninem. Např. sucha v Indonésii v roce 1997 evidentně s El Ninem souvisejí. V některých oblastech (např. v USA) se charakteristiky El Nina používají i k sestavování tzv. klimatologických předpovědí pro území USA. Ty lze nalézt na serveru Climate Prediction Center. Bohužel, v některých jiných oblastech (např. i v Evropě) je signál El Niňo velice slabý a je do značné míry překryt klimatologickým šumem, takže sestavování klimatologických předpovědí, založených především na charakteristikách El Nina, je zde prakticky bezpředmětné.
V JAKÉM STAVU JE EL NIŇO V SOUČASNÉ DOBĚ?
V roce 1997 se vyvinula velice silná teplá epizoda El Niňo, zřejmě nejteplejší za celou historii pozorování a přinejmenším srovnatelná s dosud nejteplejší epizodou z let 1982-1983.
Tato epizodaEl Niňo v polovině roku 1998 prakticky zanikla a postupně se vyvinula slabá studená epizoda - La Nina.
OMYLY SPOJENÉ S EL NINĚM
1. El Niňo je důsledek zesilujícího skleníkového efektu a globálního oteplování.
Není pravda. El Niňo je známé už od konce 16. století a zaregistrovali ho rybáři v oblasti Peru. Za normální situace se totiž při peruánském pobřeží dostává k hladině chladnější voda z větších hloubek rovníkového Pacifiku a ta je bohatá na živiny. Z tohoto důvodu jsou rybářská loviště v blízkosti Peru jedna z nejbohatších na světě. Během teplé epizody El Niňo tento výstupný proud slábne nebo zcela vymizí a to má za následek (mimo jiné) i výrazný úbytek ryb při peruánském pobřeží. Koncem 16. století ale problém zesilujícího skleníkového efektu a globálního oteplování ještě neexistoval.
Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že narůstající skleníkový efekt a globální oteplování mohou (podle některých modelových simulací) ovlivnit chování celého systému ENSO. Zdá se, že při narůstajícím globálním oteplování by mohlo docházet jednak k zesilování teplých epizod El Niňo, jednak ke zkrácení průměrné délky periody celého jevu ze současných 3 až 7 let na 2 až 5 let kolem roku 2100.
2. El Niňo je způsobeno vulkanismem na dně Pacifiku.
I když vliv vulkanismu na chování oceánických a atmosférických procesů nelze vyloučit (v případě největších vulkanických erupcí se dokonce zdá být poměrně jasně prokázán), příčinou El Nina jsou především existující vazby mezi oceánem a atmosférou a El Niňo by existovalo i bez vulkanických procesů na dně Pacifiku. Tam se sice vlivem vulkanismu uvolňuje do vody značné množství tepla, toto teplo je ale poměrně rychle rozptylováno do okolního oceánu, a to především ve velkých hloubkách. El Niňo je ale jev, který se odehrává především v horních cca 200 - 250 m oceánu. Navíc tato teorie nevysvětluje kvaziperiodické chování systému ENSO ani to, že jeho největší projevy jsou soustředěny do rovníkových oblastí Pacifiku. Z energetického hlediska podmořský vulkanismus neovlivňuje nijak výrazně procesy, spojené s El Ninem.
-------------------------------------------------------------
Reference a odkazy: